FAN FICTION

When you can live forever, what do you live for? For love!

Shout

RSS

RSS

Odpusť - slash

Prolog

Prázdniny se neúprosně blížily, což většině žáků vykouzlilo nemizící úsměv na tváři.  Téměř všechen čas trávily venku s kamarády a užívali si posledních společných chvil před koncem školního roku. Jen pár neopatrných žáků leželo na ošetřovně a poslouchalo bědování madam Pomfreyové.

Velký strom na konci pozemků vytvářel svými větvemi stín mladému páru. Leželi vedle sebe a sledovali, jak malé nadýchané mráčky putují po obloze.

 „Hele, ten vypadá jako jednorožec,“ ukázal prstem Draco. „Tamto jsou nohy, tady má roh a ocas,“ popisoval Harrymu.

 „A tamten má zas orlí nos jak Snape,“ řekl Potter.

Blonďák mírně naklonil hlavu na stranu, přimhouřil oči a pak pronesl: „Jo, něco mi tam Snapea připomíná.“

Opět ticho. Mlčky si užívali vzájemnou společnost. Poslouchali zpěv ptáků, šustění listí na stromech a občasný smích, který k nim doléhal.

„Draco?“ zeptal se jemně.

„Hmmm…?“

„Přemýšlel jsi někdy o nás dvou? Myslím, jak to s námi bude, až odejdeme z Bradavic.“

Dlouhá odmlka.

„Přemýšlel.“

„A…?

„A napadlo mě, že bychom si mohli koupit nějaký menší dům a začít spolu žít jako partneři.“

Harry se posadil a naklonil se nad svou druhou poličku.

„Uhni, Pottere. Stíníš a já se nemůžu opalovat.“

„Ležíš pod stromem,“ namítl Nebelvírčan.

„Bláznům se nemá odporovat, takže uhni.“ 

„Myslel jsi to s tím bydlením vážně?“

„Smrtelně vážně,“ ujistil ho. „A měl bys jásat radostí, protože ne každému se dostane takové pocty bydlet s někým tak úžasným a okouzlujícím.“

„Snad tím nemyslíš sebe?“

„Samozřejmě že tím myslím sebe, Pottere, nebo tu snad vidíš ještě někoho tak úžasného a okouzlujícího? “

Harry neopověděl.  Místo toho se sehnul a spojil svoje rty s jeho v krátký polibek.

„Umíš dobře líbat.“

 „Já vím. Měl jsem dobrého učitele,“  zašeptal  a znovu se vrhl na jeho ústa.

˜*˜

 „Doufejme, že se tu neobjeví Filch,“ zašeptal Draco.

 „Nebo paní Norissová,“ doplnil ho Harry.

Potichu našlapovali ponurou chodbou osvětlovanou slabým světélkem z hůlky, aby na sebe neupoutali sebemenší pozornost.

 „Raději si nechci představit, jak by Filch vyváděl, kdyby nás načapal,“ zašeptal černovlasý mladík. Draco už se nadechoval, aby něco řekl, ale… Zastavil a podíval se dolů. O nohu se mu otírala mourovatá kočka.

„Běž pryč, potvoro,“ odháněl ji od sebe. „No tak, táhni.“

Dívala se na něj těma svýma smaragdovýma očima, které ve tmě jasně zářily jako světlušky. Za malou chvíli se k nim přiřítil udýchaný Filch a vypadal, jak kdyby právě vyhrál běh na 100 metrů.

„Pan Potter a pan Malfoy,“ usmál se. „Myslím,“ očima provrtával jejich spojené ruce, „že dnes večer vám na divočení čas už nezbude. Půjdete leštit poháry do Pamětní síně.“

„Za pár dní už končí škola, tak proč bych měl jít leštit pitomy poháry?“ oponoval Draco.

„Protože jste ještě stále ve škole, pane Malfoyi, a platí stejná školní pravidla jako kdykoli jindy,“ potměšil se usmál  z úst se mu linul nepříjemný zápach zkažených zubů.

 „Pane Filchi,“ ozval se za párem ledový hlas, „myslím, že to vyřídím sám. Můžete jít.“

Filch si profesora Snapea měřil nenávistným pohledem, za chvíli se otočil a se slovy „pojďte, paní Norissová,“ odkráčel pryč .

Oba mladící se otočili tváří v tvář obávanému profesorovi.

„Pane Malfoyi, s vámi si to vyřídím později. Běžte si lehnout,“ rozkázal. „A pan Potter půjdu se mnou.“

 

Poslední komentáře
30.01.2010 12:40:19: Dál to musím napsat, ale budu se snažit co nejdřív
30.01.2010 12:26:55: Dál to musím napsat, ale budu se snažit co nejdřív
03.01.2010 09:12:10: A dál ?
18.07.2009 21:52:50: jůůj to vypadá zajímavě, přidej další kapču pls
 
Má-li někdo tak málo fantazie, že musí své lži podpírat důkazy, pak by měl raději říct rovnou pravdu. Oscar Wilde